Nečekané materiály, smyslnost, kult těla i dekadence. Síla, kvalita, vytříbenost i výrazné barvy v geometrických vzorech. To je label Marie Rejfové, úspěšné návrhářky, umělkyně i vysoce oceňované technické designérky, která od roku 2015 v Amsterodamu vlastní svůj vlastní label ma re – AMS.

Žiješ v Amsterdamu. O Nizozemí se všeobecně ví, že je hodně napřed, co se například ekologie týče. Jaké jsou trendy materiálů a využíváš je?

Trendem jsou recyklované a organické materiály. Ostatní musí být ekologicky odpovědně barvené a tištěné. Já používám textilie z recyklovaných plastikových komponentů (polyestery a polyamidy), textilie vyrobené ze starých textilií. Materiály odebírám u velice speciálních výhradně italských a francouzských firem, které zaručují produkci pod ekologicky odpovědným dohledem.
 
 A jak se v Amsterdamu žije?  

Je to víc disciplinované než v Čechách a věci tu prostě jdou podle plánu. Úřady navíc velice podporují malé podnikatele. Ale chybí mi příroda a prostor, kterého mám v Čechách daleko více - mám statek v Dolanech u Jičína v Českém Ráji. Tam bych chtěla mít jednou studio. V Amsterdamu mám ale vlastní byt s miliónovým výhledem na moře a hausbóty. Já už vlastně nepatřím ani do Čech, ani do Nizozemska, pokaždé, když jsem v jedné z nich, tak mi něco chybí z té druhé.

Jak ses tam vůbec dostala, díky studiu?

Ano, díky studiu na Gerrit Rietveld Academie, kde jsem studovala módu a textil. V Praze jsem chodila na vyšší odbornou školu oděvního návrhářství a na výměnném pobytu v Amsterdamu mi holandská strana nabídla studium tam.
 
A proč jsi zůstala?
 
Po studium jsem měla hned stáž v International Dance Theatre of Amsterdam a pak navazovala stáž u Puma Black Label. V Čechách pro mne nebyla práce a v Holandsku už jsem měla zázemí v módní branži. Díky tomu, že jsem byla všeobecně technicky zdatná v módě, tak jsem si celkem jednoduše našla místo jako technický návrhář. Každý by tu chtěl totiž navrhovat, ale nikdo neumí ušít. Jako na chirurgii „Našili by oko na prdel a ještě by chtěli, aby mrklo“.

Ve své kolekci využíváš také materiál Steiff od výrobce slavných medvídků.....
 
Je to klasika a já klasiku miluji. Je to německá kvalita a já si stojím za kvalitou produktu na prvním místě. Také mi to přijde jako super vtip (jako dítě máš medvídka jako nerozlučného přítele, a v dospělosti kabát). Jako feministka také obdivuji zakladatelku firmy Steiff a její příběh.

Na fotografiích vidíme Janu Plodkovou, řekni nám něco o vaší spolupráci…
 
Janinka je moje kamarádka a spolužačka už od gymplu. Už naši rodiče spolu chodili do školy a na zábavy a pak jsme spolu dlouho dělaly studentské divadlo. Bylo to super! Jana je moje múza, moc pěkně se s ní pracuje, je to profík a kámoška. Moc ji obdivuji!

Využíváš umělé kožešiny, jaký je tvůj vztah a postoj k pravým kožichům?
 
HRŮZA – NESNÁŠÍM JE A JSOU TAK „NEMODERNÍ“! Mám lepší vztah se zvířaty než s lidmi. Mám koně Goru už 27 let a 3 rezavé kocoury – Rys II., Junior a Rys III.

Tím jsi asi svůj názor na pravé kožešiny popsala?

Použití pravé kožešiny je známé už od pravěku, ale to byl rovný boj mezi člověkem a zvířetem. Nesouhlasím se zvířecími farmami, o čemž tento byznys je. Teď už máme takovou technologii, že můžeme napodobit zvířecí kožich z vlny jiného zvířete, takže se jedná pořád o pravou kožešinu, ale bez masakru.

Můžeš srovnat českou a nizozemskou klientelu a styl?

Holanďanky jsou pragmatičtější, sportovnější a šetrnější, chtějí více vypadat jako podle nějakého modelu. Nemají tolik vkusu, jsou konceptuální a studené. Ve své zóně nosí stretch jeans, koženou bundu a tenisky. Češky mají rády ženskou módu, nosí sukně a šaty. Pak jsou tu ale i takové Holanďanky, které mají chuť se obléci a nezajímá je cena. V Amsterdamu je také díky turismu hodně skvělých concept stores.