Úzkosti, strach a někdy zkratkovité jednání může nastat, když cítíme tlak zvenčí, představovaný různými zákazy, příkazy a omezeními. Důležité je upozornit, že až po rozvolňování opatření dochází k většímu počtu nepříjemných až fatálních reakcí. Jak je to možné, proč k tomu dochází právě v čase, kdy se člověk už může svobodněji nadechovat?

„Ano, je to tak. I z kontaktů na krizové lince důvěry vnímáme, že pro lidskou psychiku přichází čas, který je ve svém důsledku obtížnější, než byly předchozí necelé dva měsíce,“ říká Hana Regnerová, ředitelka Modré linky. Nejspíš nás všechny napadne, že za tím mohou být existenční problémy, propouštění ze zaměstnání, finanční problémy, krach zaměstnavatele, druhotná platební neschopnost a podobně.

Co se může nyní na naší psychice projevit
Člověk si uvědomuje, že hraje roli délka nouzového stavu. I když se vládní opatření nyní uvolňují, stále pro některé ještě nepřináší to, co by potřebovali. Například pro pečující možnost využívat všechny sociální služby, což bohužel je něco, co není úplně pochopitelné a znamená to obrovský tlak. Dalším příkladem trvající nejistoty je nástup dětí a teenagerů do škol. Stále se neví, jak to bude s jejich návratem. Může dojít k rozporné situaci, kdy děti ještě nebudou mít povolenu školní docházku, ale rodiče už budou muset být v práci, protože i když mají právo na OČR, tak tlak zaměstnavatele na ukončení ošetřovného nebo strach o místo rozhodne. Nebo budou rodiče řešit jiné existenční problémy, intenzivně hledat práci a jiné cesty a možnosti řešení své současné situace.

Pocity, které přijdou plíživě
Největší a na první pohled neuvědomělou příčinou našeho diskomfortu je činnost naší psychiky. Mnohdy předpokládáme, že funguje tak, že po příčině následuje důsledek, a pokud to tak není, mate nás to a znejistíme. Například když nám někdo umře, je to důvod k pláči, smutku a mnohdy velkému trápení. Ale právě na truchlení je vidět, jak dlouhý „dojezd“ má psychika. Většinou trvá minimálně rok, než projdeme všemi fázemi truchlení a než dojde k návratu stability, někdy to trvá i déle. Všechny procesy, které se týkají vyrovnávání se se ztrátou či změnou jsou vícefázové a trvají déle, než jsme ochotni si připustit.
Zpočátku si těžkost situace ani moc nepřipouštíme, někdy hovoříme o fázi odmítání. Vlastně to vypadá, že jsme nad věcí, že se nás nic nějak zvlášť nedotýká. V dalším průběhu náš zdánlivý klid vystřídá vztek a hněv, který může být namířen proti sobě nebo proti ostatním. Tato fáze je nejlépe viditelná. Následuje období smlouvání a pak další období deprese, které může být velmi nebezpečné a probíhat v skrytu, aniž by to naši blízcí tušili, mnohdy dokonce i nepozorovaně pro nás samotné. Tato období či fáze se mohou různě střídat i navzájem prolínat, u každého člověka mohou probíhat jinak.

Až když projdeme všemi těmito fázemi, pak teprve může situace skončit smířením, přijetím a návratem ke stabilitě.

Co s tím?
Neexistuje univerzální rada, jak se vyhnout výše uvedeným následkům. Každý máme jiné dispozice, jiné priority, a také jsme v rozdílných životních situacích s odlišnými podmínkami a možnostmi. „V každém případě však platí, že pokud na sobě pociťujeme stavy nechuti, zmaru, smutku či beznaděje, je dobré na to nezůstávat sám,“ dodává Hana Regnerová. Pojmenování obtíží pomáhá, náhled druhého rozšiřuje možnosti a posiluje k řešení, pomáhá stabilizovat. Někdy je možné svěřit se svým blízkým, jindy to může být komplikované, a proto zde fungují linky důvěry jako například Modrá linka, kde pracují odborníci, připravení vás ve vašich těžších životních obdobích podpořit, být vám průvodci ve složitých situacích a spolu s vámi hledat nejlepší možná řešení.