{phocagallery view=category|categoryid=371|imageid=1077|float=left}Od prvního ledna letošního roku vstoupil v platnost nový zdravotní zákon, který zásadním způsobem mění možnosti přístupu pacientů ke svému zdraví. Zatím se týká pouze nitroočních implantátů, odlehčené sádry a několika typů očkování, ale do budoucna ovlivní i dalších odvětví péče o zdraví.

Nový zákon přináší zásadní změnu – dává pacientovi možnost, nikoliv však povinnost, připlatit si na tzv. ekonomicky náročnější variantu léčby. Tedy to, co je už dnes běžné například ve stomatologické a protetické péči, kde jsme zvyklí doplácet za esteticky přijatelnější bílé plomby či keramické zubní náhrady. Podobně jako jiné novinky v léčebné péči je problematika doplatků provázena řadou otazníků. Co konkrétně si například představit pod standardní a nadstandardní péči v oftalmologii? Odpovídá Prim. MUDr. Petr Novák, hlavní chirurg Refrakčního Centra Praha a přidává i podrobnější vysvětlení:

Existence tzv. prémiových (chceme-li luxusních) implantátů není žádnou novinkou. V nabídce oftalmologických firem se nachází mnoho let a jsou již dávno používány v oční chirurgii i u nás. Problémem byl do začátku letošního roku konflikt, který byl způsoben rozdílem v ceně implantátu a výší úhrady zdravotní pojišťovny na straně jedné a zákonem o zdravotní péči s výslovným zákazem jakéhokoliv doplatku na straně druhé. Co to v praxi znamenalo? Kdo měl zájem o takový implantát, mohl si jej nechat voperovat i v minulosti. Ale... Tyto čočky byly implantovány výhradně ve formě 100 % úhrady zákroku. Zájemce tak vždy zaplatil nejen plnou cenu implantátu, ale i operaci jako celek. Tím je myšleno, že i v případě, kdy měl například šedý zákal omezující vidění a na podkladě této poruchy vidění byl indikován k zákroku hrazenému zdravotní pojišťovnou, musel operaci hradit nesmyslně v plné výši. Toto byla jednoznačná diskriminace. Možnost legálně připlatit prostě neexistovala. Tato situace se mnohde obcházela příspěvkem do různých nadací, které pak pracovišti uhradily rozdíl mezi cenou hrazenou pojišťovnou a cenou reálnou. Na toto téma se již napsalo hodně negativního, což zcela zbytečně vrhalo stín na zdravotnická zařízení, ale i na oftalmologii jako celek.

Žijeme v době, kdy nikoho nepřekvapí, že při koupi automobilu připlácíme za metalický lak, kožené sedačky, audio techniku, silnější motor... Nikdo kupujícího k doplacení nadstandardní výbavy nenutí, ale zároveň mu v takovém rozhodnutí nikdo nebrání. Stejně tak i nový zákon nechává rozhodnutí, zda zvolíme základní variantu péče (tzv. standard) nebo péči ekonomicky náročnější (tzv. nadstandard) na nás. Standardní léčba je přitom státem garantována. Úhrada zdravotní pojišťovny kryje cenu vysoce kvalitní monofokální čočky. Tak to bylo v minulosti a bude i nadále.

Jsme rozdílní a náš přístup k životu je také rozdílný. Někdo utrácí průběžně malé částky, jiný pak střádá peníze, které pak jednorázově utratí třeba za exotickou dovolenou. V součtu pak může být v obou případech částka identická. Někdo se rozhodne dlouhodobě platit za brýle, druhý si připlatí čočku, se kterou uvidí jak do dálky, tak do blízka a brýle nebude potřebovat. Obě varianty jsou možné a záleží na každém z nás, jak se v takové situaci rozhodne. Multifokální brýle jsou také v optice mnohem dražší než běžné brýle. Jedna korekce pak ale stačí na dálku, na práci s počítačem i na čtení. Multifokální nitrooční čočka – to jsou takové multifokální brýle v oku. Podobně je to například s korekcí astigmatismu. Jedna možnost jsou tzv. cylindry v brýlích, druhou pak torický implantát v oku. Technicky unikátní řešení je logicky dražší. Od ceny implantátu se odečte cena garantovaná pojišťovnou a to je onen zmiňovaný doplatek.

Závěrem je dobré zdůraznit, že možnost připlatit si za tzv. ekonomicky náročnější variantu není v žádném případě diskriminací těch, kteří podstoupí zákrok v základní variantě. Těm je garantována dosavadní kvalita péče, která je u nás ve srovnání s okolním světem na špičkové úrovni. Je to jen ukončení diskriminace těch, kteří chtěli do svého zdraví legálně investovat.