Pravidelný pohyb je nejlepší prevence celé řady onemocnění. Logické by tedy bylo, hýbat se co nejčastěji. Jenže opak je pravdou. Jsme stále lenivější, a je jen otázkou času, která z civilizačních nemocí nás potká. Proto je i na státu, aby sportování veřejnosti podporoval – ušetří tak spoustu peněz za nákladnou léčbu.

Již od poloviny 20. století je prokázáno, že pohyb je možné považovat za prevenci i lék pro celou řadu onemocnění, jako jsou kardiovaskulární, vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoký cholesterol, osteoporóza, nádorová onemocnění i deprese. Aby tělo mohlo po všech stránkách dobře fungovat, měli bychom se maximálně často hýbat. Jenže skutečnost je jiná.

Bubnujeme na poplach
„Lidé všech generací se výrazně méně hýbou, ztrácejí potřebu pravidelné fyzické aktivity, klesá jejich fyzická i psychická kondice. V posledních několika desetiletích prudce stoupl počet lidí, kteří trpí nadváhou, obezitou a dalšími civilizačními onemocněními. V důsledku toho nejen stoupají náklady na zdravotní péči, ale dochází i k řadě dalších negativních jevů. Rozhýbat populaci se tak dostává do popředí zájmu celé společnosti. I naši politici by si proto měli uvědomit, že podporou pohybu a sportování všeho druhu u obyvatel ušetří stát obrovské sumy peněz, které by se později musely vydat na jejich léčbu. Vždyť například celkové roční náklady léčby diabetu 2. typu činily dle Ministerstva zdravotnictví České republiky z roku 2014 neskutečných 38 miliard Kč. Obdobně neutěšená situace je samozřejmě i v mnoha dalších vyspělých zemích světa. Například podle Americké diabetické asociace (ADA) bude mít v roce 2050 diabetes každý třetí Američan… Jenže utěšovat se tím, že jinde jsou na tom podobně, by bylo opravdu jen zbabělé strkání hlavy do písku. Proto si myslím, že nadešel čas začít bubnovat na poplach a snažit se lidi všemožně přesvědčit o nutnosti se hýbat a zároveň upozornit politiky, že podpora sportování není okrajovou záležitostí, ale neodkladným strategickým úkolem, který se nám všem bohatě vyplatí,“ říká Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz.

Alarmující data
V březnu 2018 byla zveřejněna data z posledního Eurobarometru zaměřeného na Sport a fyzickou aktivitu. Předchozí průzkum s touto problematikou je z roku 2014 a přes řadu aktivit, které jsou v České republice v posledních letech věnovány propagaci a podpoře pravidelného pohybu, jsou data z České republiky alarmující.

Množství lidí, kteří se u nás pravidelně hýbou – cvičí nebo jinak sportují (nejméně 5x týdně), zůstává dlouhodobě na 5 %. Alespoň jednou týdně se v ČR v roce 2014 hýbalo 31 % populace, v roce 2018 pouhých 27 %. K drobnému pozitivnímu posunu došlo v počtu osob, které se pohybu věnují zřídka. V roce 2014 to bylo 31 % lidí, v roce 2018 tento počet klesl na 27 %. K dramatickému propadu ale došlo v počtu osob, které se nehýbou nikdy. V roce 2014 to bylo 35 % populace, o čtyři roky později už to je 41% populace.

A jak často se lidé hýbou mimo sportovní aktivity? Za takový pohyb se považuje třeba jízda na kole z místa na místo (např. do zaměstnání), tanec, práce na zahradě apod. Počet Čechů, kteří se takto hýbou alespoň 5x týdně, klesl z 11 % v roce 2014 na pouhých 7 % v roce 2018. Jednou až 4x týdně došlo k dalšímu poklesu z 34 % v roce 2014 na 26 % v roce 2018. Méně než 3x v měsíci se v roce 2014 hýbalo 55 % naší populace, v roce 2018 už to bylo více než 67 %. To znamená, že se dvě třetiny z nás ani 3x do měsíce nepřimějí k jakékoli sportovní aktivitě…