Třetí premiérou Baletu Národního divadla sezony 2018/2019 je moderní inscenace renomovaného italského choreografa Maura Bigonzettiho, který se nechal volně inspirovat stejnojmenným mistrovským románem Proces Franze Kafky z roku 1914. Fascinován jeho neodolatelným jazykem, traumatickým dějem a trvalou aktuálností, stejně jako přitažlivostí obrazů z filmové adaptace Orsona Wellse, vydal se Bigonzetti do temného světa pana K. Balet Národního divadla zařazuje do svého repertoáru dílo, které rezonuje nejen s osobností Franze Kafky, ale i se současným světovým politickým děním.

Německy píšící židovský spisovatel Franz Kafka je osobností, která neodmyslitelně patří do pražského prostředí. Genius loci Starého Města, kde strávil větší část svého života, měl naprosto zásadní vliv na jeho práci. Jeho dopisy, deníky, povídky a především existenciální romány patří k nejvýznamnějším dílům světové literatury 20. století. Mladý Franz se cítil celý život cizincem ve své vlastní rodině, trpěl zdravotními problémy, pochybnostmi a nedostatkem sebedůvěry.

To vše se odrazilo v jeho románech, v nichž předestřel velké otázky o lidské existenci a našich životech. Jeho postavy se ocitají v absurdních situacích, které nemohou ovládat, stávají se oběťmi, které beznadějně hledají svou vlastní identitu a pocit bezpečí.

„Kafkův Proces je monstrózní. Nic tam není normální, nic není jednoduché. Můžeme se zabývat historií vzniku, rukopisem, formou, věcným obsahem nebo interpretací románu: Vždy nalezneme totéž. Temnotu, kam se jen podíváme“. (Reiner Stach)

Takovou obětí je i Josef K., který poté, co byl zatčen, není přítomen svému soudnímu procesu a nezná důvod své obžaloby, je vtažen do hry soudního tribunálu, ze které se nedokáže vymanit. V zneklidňující a šílené atmosféře tmy a světla tanečníci vyjadřují úzkost každé postavy příběhu, který připomíná tragickou noční můru, metaforu muže ničeného předpisy, kterým nerozumí, pravidly, proti nimž se nemůže vzbouřit.

Jak italský choreograf Mauro Bigonzetti uchopil tento román (jednu ze tří Kafkových románových „tragédií samoty“) a přetransformoval v taneční divadlo, se nyní mohou diváci přesvědčit ve Stavovském divadle.

„Postava Josefa K. v Procesu se mne dotýkala – vyjadřovala samotu muže uprostřed velké společnosti. Viděl jsem a vnímal jazyk těla tohoto smutného a osamoceného muže. A právě toho se můžete v Kafkově díle dotknout. Samoty. Ne té malé, každodenní, ale té opravdu velké vnitřní samoty člověka. Pochybnosti, povrchnost, nedorozumění… To jsou témata, která k vám přicházejí…“. (Mauro Bigonzetti)