Posouvající se hranice důchodového věku přináší i rostoucí podíl pracujících lidí, kteří se během výkonu zaměstnání potýkají s nepříjemnými projevy menopauzy či andropauzy. Ženský i mužský přechod přitom mohou pracovní výkon negativně ovlivnit, ať již sníženou fyzickou výkonností, nebo dopady na psychiku. Jak s projevy bojovat a proč je potřeba toto téma přestat na pracovišti tabuizovat, popisuje ve svém komentáři renomovaný sexuolog Pavel Turčan.

Zatímco v roce 2000 mohli do důchodu odejít muži ve věku bezmála 61 let a ženy od 54 do 57 let (dle počtu porozených dětí), v roce 2020 již pro muže platí věk odchodu do důchodu po 63. roku, pro ženy od 59 do 63 let. Až v 65 letech pak do starobní penze budou moci odejít dnešní padesátníci a padesátnice.

Menopauza nastupuje nejčastěji okolo 50. roku, proto drtivá většina žen musí s příznaky přechodu bojovat déle než 10 let i v zaměstnání. Pánové mají v tomto ohledu výhodu, ale ne stoprocentní. Dnešní medicína již totiž zná i pojem mužského přechodu, takzvané andropauzy. Její symptomy se objevují u necelé poloviny mužů, a to typicky mezi 50. a 60. rokem života. I řada mužů se tak s jejími projevy potýká ještě při aktivním výkonu zaměstnání.

Únava, zhoršená paměť, ale i deprese

Mužský i ženský přechod spojuje úbytek pohlavních hormonů i mnoho společných symptomů. K těm nejběžnějším patří náhlé změny nálad, návaly horka, snížené libido, únava, deprese či nespavost. Častými problémy jsou také potíže se soustředěním, zhoršená paměť, úzkostlivost či snížené sebevědomí. Především ženy zažívají během přechodu pocity frustrace z měnícího se fyzického vzhledu, u mužů v andropauze se pak může rozvinout celková apatie, která se projevuje ztrátou životní energie.

Objevují se i závažná zdravotní rizika, jako srdeční potíže a zejména osteoporóza. V důsledku toho hrozí zvýšená šance pracovních úrazů: u křehčích kostí se zvyšuje riziko zlomenin, zvláště ohrožené bývají krčky stehenních kostí, obratle, kosti předloktí či pánevní kost.

Vlastní boj s projevy začíná u životosprávy

Ženský i mužský přechod, jakkoliv jde o přirozený proces a nikoliv o nemoc jako takovou, může zaměstnance významně negativně ovlivnit. Jeho projevy mohou ovlivnit pracovní produktivitu, psychickou pohodu a celkovou spokojenost v zaměstnání. Lidé trápící se projevy menopauzy či andropauzy by měli zvážit změnu životního stylu, což jim uleví od nepříjemných příznaků. Pomůže hlavně změnit jídelníček, zvýšit fyzickou aktivitu, přestat kouřit, omezit alkohol a dopřávat si hodně odpočinku a spánku. Pomohou též kvalitní doplňky stravy, pro ženy se osvědčuje například Sarapis Soja s mateří kašičkou a extrakty ze sóji a červeného jetele. Mateří kašička, sója i červený jetel jsou významnými zdroji takzvaných fytoestrogenů, tedy estrogenů rostlinného původu, jež blahodárně působí na hormonální rovnováhu ženského organismu. Pro muže v přechodu je pak určen kupříkladu přípravek Sarapis pro muže obsahující řadu rostlinných výtažků, které přispívají k udržování normální hladiny testosteronu v krvi, působí proti únavě, stresu, ale třeba i sníženému libidu. Jsou-li potíže spojené s přechodem závažnější, nabízí se také možnost hormonální léčby.

Téma přechodu by v zaměstnání nemělo být tabu

I když je péče o sebe sama při boji se symptomy menopauzy a andropauzy nezbytná, u zaměstnanců by měla nastoupit i péče ze strany zaměstnavatele. Bohužel případů, kdy firmy nastavují zvláštní interní pravidla s cílem pomoci této skupině pracujících, je dosud žalostně málo. Potíže spojené s přechodem stále většinou platí za tabu, o němž se nemluví. Vina ovšem není jen na straně zaměstnavatelů, kteří si této problematiky nevšímají, ale i na straně samotných zaměstnanců v přechodu, kteří se za své problémy stydí a mlčí o nich. Se stárnutím populace a zvyšováním hranice odchodu do důchodu bude ale čím dál více akutní toto tabu prolomit a začít o potřebách této specifické skupiny pracovníků hovořit.

Dnes, kdy se do popředí zájmů řady firem dostává takzvaný wellbeing zaměstnanců, je pro otevření tohoto tématu vhodná doba. Opatření, která zaměstnavatel může pro pracovníky v přechodu zavést, přitom nebývají nijak nákladná. Většinou stačí uvolnit pravidla dresscodu nebo nabídnout verzi pracovního oděvu z prodyšnějších, přírodních tkanin, zlepšit možnosti osvěžení se při návalech horka, umožnit flexibilnější pracovní dobu, delší přestávky, případně i práci z domova. Především by pak měl zaměstnavatel i této skupině zaměstnanců projevovat podporu, ukázat, že jsou stejně důležití jako jejich mladší kolegové, motivovat je k zdravému životnímu stylu a péči o sebe sama a umět naslouchat jejich individuálním potřebám.