Tvrdá voda způsobuje vodní kámen, čímž poškozuje domácí spotřebiče a zanáší rozvody vody, a především proto mají lidé raději tu měkčí. Tvrdší voda je však prospěšnější zdraví, protože obsahuje pro organismus důležitý vápník, hořčík a také železo. Tyto minerály mimo jiné přispívají k prevenci kardiovaskulárních a neurodegenerativních onemocnění. Mezi ochranou spotřebičů a ohledem na své zdraví lze najít kompromis v podobě změkčovače vody fungujícího na principu změkčování vody bez použití soli. Ten ve vodě zachová vápník i hořčík, ale zabrání tvorbě vodního kamene.

Tvrdá voda je zjednodušeně řečeno podzemní voda ve své přírodní formě, tedy chemicky neošetřená. Tvrdost vody jakožto její vlastnost vyjadřuje obsah rozpuštěných minerálů, nejčastěji vápníku a hořčíku, a samozřejmě se různí dle geografických lokalit (přesněji podle geologické skladby horniny, jíž voda protéká). Jednotkou tvrdosti vody je v současnosti mmol/l (milimol na litr). Jako středně tvrdá až tvrdá se voda označuje zhruba v mezi od 1,26 do 3,75 mmol, jako měkká pak kolem 0,7 až 1,25 mmol/l. Měkkou vodou rozumíme vodu, z níž byly různými procesy dané minerály odstraněny, případně byl jejich obsah snížen.

Tvrdá voda pomáhá chránit srdce, cévy i mozek
Kterou vodu je tedy lepší pít? Dle odborníků i odborných studií jednoznačně tu tvrdou. Vápník a hořčík, ale také železo, jež tvrdá voda rovněž může obsahovat, jsou totiž pro náš organismus důležité – jsou nutné pro správnou funkci naší imunity, pro svaly či kosti, podílejí se na buněčném metabolismu a také zabraňují tomu, aby se nám v těle vstřebávaly těžké kovy jako kadmium a olovo. „Pokud je vaše voda na vápník a hořčík bohatá, pak svému organismu jejím pitím dodáváte potřebné denní dávky těchto prvků. Pití tvrdé vody rovněž může působit preventivně proti kardiovaskulárním a neurodegenerativním onemocněním,“ uvádí Michal Osina, zakladatel společnosti FitVoda, s tím, že naopak dlouhodobým pitím měkké vody může člověk svému organismu uškodit. „Některé technologie změkčování vody totiž fungují na bázi iontové výměny, při čemž se používá sodík, který během tohoto procesu zjednodušeně řečeno vytěsní ionty hořčíku a vápníku a nahradí je,“ vysvětluje Michal Osina. Výsledná měkká voda je tudíž chudší na vápník a hořčík, ale zato bohatší na sůl. Tu samozřejmě lidský organismus potřebuje, ale její přílišné množství v našem těle způsobuje řadu komplikací, například vyšší krevní tlak či vyšší riziko rakoviny žaludku a kardiovaskulárních onemocnění. Negativně působí rovněž na rozvoj osteoporózy.

Hlavním důvodem pro změkčování bývá vodní kámen
I přes zdravotní výhody pití tvrdé vody a rizika spojená s pitím vody měkké lidé obecně ve svých kohoutcích a domácích rozvodech preferují tu druhou jmenovanou. Tvrdá voda lidem často nechutná, protože obsahuje železo a občas i síru, takže může mírně zapáchat a chutnat železitě. Významným důvodem pro změkčování je pak především předcházení vodnímu kameni, který poškozuje různé domácí spotřebiče, navíc není zrovna estetický a může zcela zanést vodovodní potrubí. Tvrdá voda též snižuje účinnost pracích prostředků, čímž zvyšuje jejich spotřebu, při mytí nádobí v myčce zase často zanechává zejména na skle viditelné „usazeniny“. V neposlední řadě také vysušuje pokožku.

Šetrný kompromis: změkčovač bez soli
Shrnuto a podtrženo, tvrdá voda je sice pro lidi zdravá, ale pro naše domácí spotřebiče nikoliv. Naštěstí však již v současnosti existují i technologie, jak vodu ošetřit tak, abychom se zbavili vodního kamene, ale zachovali v ní prospěšné minerály. „Změkčovače vody dnes existují dvojího typu: zmíněné se solí a poté ty, které sůl nepoužívají. Změkčovače bez soli umějí fyzikálními procesy změnit mikrokrystaly vápníku, a tím zabránit tvorbě vodního kamene. Samotný vápník a hořčík však ve vodě zůstane,“ popisuje Michal Osina ze společnosti FitVoda, jež svým klientům nabízí změkčovače vody značky Apollo, které pracují právě na principu bez použití sodíku. Tyto změkčovače (případné též označované jako „kondicionéry“, neboť v principu nijak hodnoty tvrdosti vody nemění) mají oproti solným typům i nespornou ekonomickou a ekologickou výhodu: nepotřebují na svůj provoz elektřinu ani pravidelné doplňování soli, do kanalizace nevypouštějí solanku (chlorid sodný) a nevyžadují regeneraci náplně proplachováním, kterým se plýtvá značné množství vody.